Zodpovědnost je klíčová dovednost lidí, kterých chcete mít ve svém okolí co nejvíce. Zároveň také ale někdy přináší situace, které se dají zneužít, např. když někdo chce získat vliv na úkor druhého. S tím se ve velkých firmách setkávám pravidelně. Pro každého dobrého manažera je užitečné o těchto situacích vědět a být na ně připravený. V lepším případě vás nepřipravenost na ně může připravit o energii a čas, často o část vašeho vlivu a ztrátu reputace, a někdy dokonce i o místo.
V jednom ze svých předchozích tipů (tip #43) jsem rozebíral, jak zvýšit pravděpodobnost, že váš návrh projde u šéfa. Čím lépe se připravíte a čím více ho při rozhodovacím procesu ovlivníte, tím pravděpodobněji získáte, co potřebujete. To znamená poradit se s druhými, nabídnout více variant, ohodnotit je podle různých kritérií a doporučit nejlepší řešení, případně použít další „zbraně vlivu“, pokud je dobře ovládáte. Souvislost, jak ovlivňování druhého jde ruku v ruce s přebíráním zodpovědnosti, je z toho hezky vidět.
Ale co se stane potom? Představte si, že váš návrh byl přijat a realizován – a ukázalo se, že není ideální. Máte dvě možnosti:
1/ Dát od toho ruce pryč. „Šéf to přece rozhodl,“ nebo se určitě najde někdo jiný, kdo za to mohl.
2/ Převzít zodpovědnost. Přiznat, že jste se mýlili, navrhnout opatření a jít příkladem při jejich realizaci.
Co se stane v prvním případě? Ztratíte vliv. Když se zodpovědnosti vzdáte, příště už vás lidé nebudou následovat a šéf už na vaše doporučení nikdy nedá. Ve druhém případě? Lidé vás budou respektovat. Zodpovědné jednání je pro druhé atraktivní. S člověkem, který nesvaluje vinu na druhé je příjemné spolupracovat, protože je pro druhé čitelný a vzbuzuje důvěru. Zní to snadno a logicky, že?
Ale má to různé háčky. Rozhodnost je také atraktivní dovednost, zvlášť v krizových situacích. Proto lidé často následují ty, kteří se chovají rozhodně – bez ohledu na to, že je to v dané chvíli třeba jen předstírané. Manipulátoři to vědí a využívají toho.
A jak se to projevuje? Takoví lidé dokáží přesvědčivě a hlasitě dát najevo, že ví, jak vyřešit problém, když se něco nepodaří. Často na základě jednoduchých líbivých konceptů. Tím si v dané chvíli také získají důvěru okolí. Nepozorného okolí. Pokud k takovému jednání dostanou prostor.
Samozřejmě, že takoví lidé také nejdříve zkritizují toho, kdo se na současném stavu podílel. Pomáhá jim to totiž se sebevědomím. Protože uvnitř sebe dobře ví, že neví. A také ví, že nemají v úmyslu své návrhy dotáhnout.
Zodpovědné jednání predátory doslova přitahuje. Manipulátoři přesně vědí, že zodpovědný člověk se nikdy nevymlouvá a hledá chyby nejprve u sebe. Mimochodem i proto v rámci tréninku s lidmi řeším, jak si určit hranice vlastní zodpovědnosti. Přebírat zodpovědnost za vše je totiž sebedestruktivní cesta.
Zodpovědný člověk je pro manipulátora toužícího po vlivu často také snadný cíl. Pokud na něj veřejně zaútočí, zodpovědný člověk je často tak zaměstnaný hledáním řešení, že útok na sebe vyhodnotí z vlastní perspektivy, ve které existuje pouze věcné hledání lepšího řešení. Osobní útok ho zaskočí a často na něj reaguje emotivně. Manipulátor pak vychází z celé situace jako vítěz, zatímco druhý nese důsledky ve ztrátě reputace a vlivu.
A jakmile jim někdo předá zodpovědnost za váš úkol, protože ho svým výstupem přesvědčí o své zdánlivé kompetentnosti, je zle. Při prvním problému začnou svalovat vinu na ostatní, překrucovat realitu a znovu se pokoušet ovlivnit okolí. Někdy jsou to velmi úsměvné koncepty. Proč? Protože převzetí zodpovědnosti v jejich světě neexistuje. A myslím to doslova. Oni opravdu neví, jak se to dělá. Nikdo je to nikdy nenaučil. Nicméně pokud to dojde až takhle daleko, už vznikla spousta škod, kterým se dalo zabránit už na počátku.
Jak? Když člověk ví, na co se soustředit, není to žádná raketová věda. Aby manipulátoři „nevyhrávali“ vliv, který v jejich rukou nemá co dělat, je potřeba předem i s takovými situacemi počítat a reagovat již v okamžiku, kdy „křikloun“ zaútočí. Pomáhají mi k tomu 3 věci:
1/ Umět rozpoznat manipulaci. Kritizuje vás někdo jen proto, že hledá obětního beránka? Využívá druhý vaší zodpovědnosti pouze ke zviditelnění sama sebe, místo aby přispěl s respektem k vám i k řešení?
2/ Nereagovat emotivně. Manipulátor se snaží vyvolat emoční reakci. Když mu ji nedáte, ztratí půdu pod nohama. Pracovat s vlastními emocemi je náročnější než doplnit si vzdělání o manipulaci a antimanipulativních technikách, ale lze to trénovat.
3/Převzít zodpovědnost, ale ne se nechat zneužívat. „Ano, tohle nevyšlo podle plánu. Udělám XY, aby se to neopakovalo.“ A tím převzít vedení diskuse.
Všeobecně tedy platí, že pokud zvyšujete svůj vliv, ale neberete na sebe větší zodpovědnost, dříve nebo později to praskne. Pokud ovlivňujete druhé a zároveň přebíráte zodpovědnost za své jednání, lidé vás budou následovat a váš vliv poroste. Tento rozdíl rozhoduje mezi dlouhodobým respektem a krátkodobým efektem. Abyste ale zbytečně neztráceli svůj vliv kvůli těm, kteří chtějí vaši zodpovědnost zneužít, je potřeba být připravený a umět pokusy o získání vlivu bez zodpovědnosti elegantně odrazit. Není otázkou jestli, ale kdy se s nimi setkáte. Pokud se tak už nestalo nebo neděje.
Do svého manažerského kufříku zařadíte i připravenost vypořádat se s pokusy o převzetí vlivu bez zodpovědnosti, jak se říká „bez ztráty kytičky“.
Rozšířením vnímání reakcí druhých získáte cit pro takové situace. Díky tomu pro vás bude snažší eliminovat takové jednání ze svého týmu nebo okolí co nejdříve.
Vědomí, že zodpovědnost a vliv jdou ruku v ruce vám pomůže posílit váš leadership. Vyhnete se např. cestě „jistoty“ ve formě nejasně definovaných cílů, jen proto, že nesplnění takových je pro druhé těžší kritizovat.
Co konkrétně pomáhá, když vás někdo veřejně napadne, protože se vám něco nepodařilo?
Nezapomeňte, že agresorovi nikdy nejde o vyřešení problému, ale o získání pozornosti. To je hlavní palivo jeho křehkého ega – to mu pak sytí vaše emotivní reakce, pokud se neovládnete. On je přece v té chvíli ten rozvážný, který navíc ví, co dělat a ostatní to vidí.
Jak mu nedat, pro co si přišel a neztratit reputaci před ostatními? Perfektně funguje jednoduchá věta: „Mohl/a byste to prosím zopakovat? Nerozuměl jsem Vám.“ Tím přerušíte jeho „dopaminový doping“ z toho, jak vám to právě „nandal/a“ a bude muset přemýšlet, jak to zopakovat – tím ztratí dynamiku útoku. Nebuďte překvapeni, když se do druhého pokusu zamotá. Jeho mozek v té chvíli už není schopen využít logické myšlení naplno jako důsledek „zranění“, které mu vaše (z jeho pohledu) neočekávaná reakce způsobila.
Tato krátká věta je na přípravu na takové situace ideální. Uvědomme si, že se zde pohybujeme v úrovni práce s vlastními emocemi, takže příprava s koučem nebo pomocí sebekoučinku na vyslovení krátké věty je snazší, než vymýšlet složité koncepty.
Přesto, pokud si troufáte, tak toto je sofistikovanější varianta: „Možná jste to tak nemyslel/a, ale znělo to jako obvinění z XY…“. A pak bez omluv a obhajoby z pozice jistoty pokračovat v řešení. Tato věta je geniálně deeskalační tím, že druhého neobviňuje přímo, přesto je jasným vymezením a vytváří vám půdu pro respektující převzetí iniciativy.
Cílem je tedy vždy zachovat klid, nepřistoupit na manipulativní hru a znovu získat kontrolu nad situací.
Inspirujete se ze skutečných situací, které jiní manažeři právě řeší.
Po 3 minutách čtení budete každý týden o něco lepším šéfem.
Poznáte postupy, jež šetří energii a zaručují
klidný spánek.
Věřím ve svět, kde zvyšování výkonu jde ruku v ruce se zachováním lidskosti. Pomáhám s tím, aby bylo co nejvíce firem, kde se dobře daří manažerům, jejich cílům i lidem, kteří s nimi pracují. Jsem přesvědčený, že pouze produkty vytvořené v takovém prostředí mají smysl.
