Představte si, jak by vypadala role manažera, kdyby na vše měl neomezené množství času. Neomezené množství pokusů a žádné konflikty z důvodu nesplnění termínů. Cíle by se upravovaly podle potřeby a aktuálních možností a výkonu týmu. Nejspíš by asi ani nebylo potřeba rozvíjet nové dovednosti. Zde fantazii úmyslně hned zarazím, protože tak to není a nebude. Vždy by byl ten lepší manažer úspěšnější a určoval by měřítko pro ostatní.
Pro každého manažera je tedy důležitá rychlost, s jakou realizuje to, za co zodpovídá. V žádném případě nechci opomíjet ty spousty principů, kdy zdánlivě časově náročnější postupy vedou v celkovém kontextu k rychlejším řešením. O těch někdy jindy. Dnes to bude ale o „instantním“ zrychlování.
Cílem vyostření situace, je tedy získat čas. Projděme si nejprve několik situací, kde se „vyostření“ hodí a v závěru potom několik univerzálně použitelných pomůcek.
1/ Porady
Představte si situaci, že na poradě zavnímáte napjatou atmosféru. Někdy to můžou být jen nepatrné signály. Přirozeně se chce člověk konfliktům člověk vyhýbat, a proto se nabízí danou situaci přejít. Zvláště, když vše ostatní dobře funguje. Manažer si takový komfort ale dovolit nemůže. Ztrácel by čas. Ano, nabízí se to po poradě individuálně probrat. A často je to dobré řešení. Ale také stojí čas a navíc přijdete o autentickou reakci ostatních.
Dnes ale vyostřujeme. Typická situace je například, když si všimnete, že někdo sdílí svůj názor pouze s kolegou. Určitě k tomu má nějaký důvod a vás zajímá jaký. Třeba mu jen pomůžete s odvahou, možná zjistíte hlubší konflikt. Oslovte to hned před ostatními a pozorujte reakce. Zvládnout dobře takovou situaci vám pomůže zvědavost. Můžete např. říci, čeho jste si všimli, jak to na vás působí a požádejte o vysvětlení. Podobné to bude, když někdo vyjádří odlišný názor. Dejte mu prostor a zajímejte se víc o názor jeho i ostatních.
2/ Přijímací pohovory
Kam až si troufáte při přijímacím pohovoru? Jednoznačně jsem zastáncem respektující a příjemné atmosféry. Zároveň ale doporučuji nezapomínat, že cílem je se o kandidátovi co nejvíce dozvědět. A určitě by vás mělo také zajímat, jak člověk reaguje ve stresové situaci a nespolehnout se jen na to, co vám o tom sám poví.
Zastávám názor, že pokud se vám nepodaří navodit situaci, kdy se kandidát také alespoň chvíli cítí pod tlakem, je pravděpodobné, že vám uniklo něco podstatného. Doporučuji tedy dát si na seznam otázek vždy i malou „exkurzi“ do zóny diskomfortu. A nemyslím tím nedat kandidátovi napít, nebo ho nechat dlouho čekat. Hodí se např. při náznaku nejistoty jít hlouběji. A třeba i opakovaně. A více než správnost odpovědi vnímejte jeho reakci na zvýšený tlak. A mimochodem, toto se hodí i v roli kandidáta:-)
Při přijímacím pohovoru takovéto vyostření vnímám jako ideální v kombinaci s předchozí znalostí výsledků psychometrických testů a dotazníků. S nimi lze pak vyostřovat velmi cíleně.
3/ Obchodní schůzky
O tomto tématu jsem psal už více v tipu #8. Geniální Chris Voss říká, že samo o sobě neuzavření obchodu není tak špatné jako neuzavření obchodu po příliš dlouhém vyjednávání. Ano, opět ten čas. I zde doporučuji na vyjednávací seznam zařadit co nejdříve poznání vašeho potenciálního partnera. Proto hledejte příležitosti, jak dostat druhou stranu mimo jiné pod tlak, jakmile si všimnete nějakého rozporu nebo nekonzistence. Ano, i když je to váš potenciální zákazník. Můžete se tak vyhnout nepříjemným překvapením po uzavření smlouvy, které se pak těžko zachraňují.
4/ Konflikty
Byl jsem minulý rok na semináři od TC Business School na téma: „Války a dohody v manažerských týmech“. Odnesl jsem si zajímavou připomínku, že „Války v týmech probíhají potichu a dohody jsou hlasité“. Další důvod, proč se jako manažeři potřebujete dozvědět více o tom, co se děje pod povrchem. A i zde vám může pomoci, když při jakémkoliv všimnutí rozpor řízeně vyostříte. Je téměř jisté, že se toho objeví mnohem více, než se zdá.
A teď pár připomínek univerzálně použitelných pro všechny výše zmíněné situace.
Cíleně instantně vyostřit vyžaduje odvahu, že dokážete danou situaci ustát. Vždy proto pozorně sledujte reakci druhé strany. Je důležitější než odpovědi. Pro váš klid a mějte např. připravenou větu: „Zdá se, že máte důvod, proč to říkáte…” (opět inspirace od Chrise Vosse). Tuto větu lze použít jak na pozitivní, tak i na negativní reakci. Pomůže vám vždy dozvědět se více.
Když si všimnete reakce u druhého, kterou vyhodnotíte jako příležitost situaci vyostřit, mnohem lépe a pro začátek nenásilně místo otázky začínající „Proč takto reagujete?“ dobře funguje, když se zeptáte např.: „Zdá se, že vás právě něco rozrušilo…” a mlčíte. A agresivnějším „Proč…?“ třeba navažte.
Vždy na závěr vysvětlete, proč jste zvolili cestu vyostření. Zde se např. nabízí důvod ověření si společných hodnot nebo např. zjištění jak druhý reaguje, když neví, jako ověření si práce se zodpovědností či růstového nastavení mysli. Důležité je, aby nikdo neodcházel demotivovaný.
Osvědčilo se mi také vždy alespoň krátce otevřeně ocenit druhého konstruktivní zpětnou vazbou. Speciálně u přijímacích pohovorů chcete aby odcházející kandidát zůstal vaším ambasadorem i v případě, že neuspěje.
A nebojte, z mé zkušenosti jasně vyplývá, že i kandidáti vysvětlené vyhrocení ocení. Mimo jiné i kvůli behaviorálnímu principu, že pokud odcházíme s pocitem, že jsme se museli o daný výsledek snažit, máme z něj lepší pocit. U těch, co neuspěli, se zase setkávám s pozitivní zpětnou vazbou na výzvu, kterou museli řešit a díky které se o sobě něco nového dozvěděli a nebyl to jen další standardní pohovor.
Tak co, troufnete si příště situaci trochu vyostřit, nebo radši počkáte, až vás překvapí a vyostří se sama?
Získáte čas, protože se dozvíte něco, co by vám možná zůstalo ještě velmi dlouhou dobu skryto a můžete to začít řešit hned.
Manažer je zodpovědný za řízení. Měl by situace řídit a neměl by být jimi řízen. Řízeným vyostřením získáte náskok před nepříjemnými překvapeními.
Speciálně při přijímacích pohovorech můžete na kandidáta tak za působit, že až se bude rozhodovat, jestli přijme vaší nabídku, dojem z pohovoru, kdy musel čelit výzvám, může být rozhodující, aby se k vám připojil a nechal se vámi vést.
Nejen ve firemní komunikaci mi velmi dobře funguje kombinace principů nenásilné komunikace a radikální upřímnosti. Když manažersky „odzoomuji“, tak si pro zjednodušení troufám tvrdit, že oba spojuje důsledná práce s empatií ve smyslu přenosu informací mezi účastníky komunikace.
Výše popsaný princip „vyostření“ pak vnímám tak, že si po empatickém vyhodnocení situace pro vyostření cíleně dovolím empatii na malou chvíli vypnout. Jsem potom na chvíli přehnaně vyjádřeno bezohledný. Empatii však hned znovu „zapínám“, abych byl připravený číst novou situaci a pokud se rozhodnu, tak na ni reagovat. Dává to smysl?
Mimo jiné další manažerský princip, který ukazuje, jak je manažerské řemeslo náročné a nepřirozené. A ano, tenhle princip může být konkurenční výhodou pouze manažerů s vysokou mírou empatie. Ti bez ní, hrotí pořád:-)
Inspirujete se ze skutečných situací, které jiní manažeři právě řeší.
Po 3 minutách čtení budete každý týden o něco lepším šéfem.
Poznáte postupy, jež šetří energii a zaručují
klidný spánek.
Věřím ve svět, kde zvyšování výkonu jde ruku v ruce se zachováním lidskosti. Pomáhám s tím, aby bylo co nejvíce firem, kde se dobře daří manažerům, jejich cílům i lidem, kteří s nimi pracují. Jsem přesvědčený, že pouze produkty vytvořené v takovém prostředí mají smysl.
