Hlídat si vlastní hranice a říkat „NE“ je podle mě jedna z nejnáročnějších disciplín v životě každého z nás. Vždyť jak se takové hranice vůbec určují? Kdy si řeknete, že toto už ne? Máte v tom jasno?
Podle mě je velice snadné sklouznout k tomu, že pro druhého něco udělám, zvláště když se jedná o drobnost. Jakmile si navíc začneme speciálně v rámci pracovního vztahu uvědomovat možné důsledky, když nevyhovíme, situace se stává ještě mnohem komplikovanější a jednoznačné „NE“ se může snadno odložit na neurčito.
V každém případě, pokud si dovolíte ten „komfort“ své hranice neřešit nebo připustíte, aby je ostatní opakovaně porušovali, byť i jen tím, že se snažíte ostatním v dobré víře „návratnosti vaší investice“ vyhovět, zaděláváte si dříve nebo později na problém.
V rámci našeho mastermindu jsme diskutovali konkrétní téma, kdy šéf požadoval od svého podřízeného řešení určité situace podle jeho návodu. Dotyčný ale o tom řešení nebyl přesvědčený. Necítil se s daným řešením komfortně. Nicméně v dané chvíli zvítězil respekt k pozici nadřízeného, požadavek nerozporoval a ze společného meetingu odešel.
Ale nedalo mu to spát. S odstupem si uvědomil, že by danou situaci chtěl řešit jinak. Bojoval ale se strachem svému nadřízenému odporovat. Svou roli sehrála také obava, jak bude vypadat, když změní názor. Přesto se nakonec odhodlal a k jeho překvapení mu nadřízený dal svobodu jednat podle jeho rozhodnutí.
Mimochodem, v takových situacích je zcela relevantní, že změníte názor. Pokud dokážete své důvody vysvětlit a přijdete s jiným návrhem, jsem si jist, že šéf, pro kterého stojí za to pracovat, to nebude vnímat negativně. Jsem také přesvědčený, že dobrý šéf by takové jednání měl dokonce ocenit.
Obava z negativní reakce přesto v této situaci způsobila obrovský výdej energie a stála spoustu času stráveného přemítáním a také pochybami nad sebou samotným. Nicméně pro oba zúčastněné byla tato situace nakonec velmi přínosná. Manažer se dozvěděl o obavách svého podřízeného s ním otevřeně o daném tématu mluvit a zaměstnanec se dozvěděl, že jeho šéf je přístupný návrhům z jeho strany. Oba je to pro další podobné situace sblížilo a jejich spolupráce se stala efektivnější.
Pokud jste v roli šéfa, hodí se proto mít na paměti, že pro každého je náročné s vlastními hranicemi pracovat a už vůbec není snadné vám jako šéfovi odporovat. Pokud zavnímáte náznak toho, že je v rámci rozhovoru přítomna jakákoliv obava, doporučuji to aktivně oslovit, vyjádřit upřímný zájem a vytvořit bezpečný prostor pro vyjádření nesouhlasu. Konkrétní podnět může znít např. takto: „Zdá se, že ti právě něco problesklo hlavou…“.
Bez ohledu na to, na jaké pozici v hierarchii firmy se nacházíte, nebo jedná-li se o situaci v běžném životě, to, zda jste připraveni akceptovat i odmítavou reakci na svou žádost, vám o sobě hodně prozradí.
Jako dobrý leader byste měli s odmítavou reakcí předem počítat. To ale neznamená, že se máte vzdát toho, na čem vám záleží. Od začátku můžete vystavět komunikaci tak, abyste předali co nejvíce informací, a zvýšili tak pravděpodobnost, že bude vaší žádost úspěšná. Když však na odmítavou reakci připraveni nejste a např. počítáte s tím, že jako šéfovi vám bude vždy vyhověno, usvědčili jste právě sami sebe, že vám nejde o to naslouchat potřebám druhého a vaším cílem je pouze prosazení vlastního názoru. Napadá mě otázka, která je v podobném duchu: „Co je lepší: znát pravdu, nebo mít pravdu?“
Všeobecně říkat „NE“ je také příležitostí si svůj protějšek otestovat a např. zvážit další spolupráci s ním. Jak bude reagovat na vaší odmítavou odpověď vám prozradí spoustu o jeho motivacích ale hlavně to, jestli a jak moc mu záleží na vašich potřebách. Začne-li tlačit, manipulovat, přemlouvat nebo dokonce vyhrožovat, měl by to pro vás být „red flag“, který není radno přehlížet. Naopak začne-li se empaticky vyptávat, ukáže, že mu na jeho řešení záleží, ale zároveň mu záleží na vašem pohledu, případně návrhu.
Vytvářejte proto jako šéfové bezpečný prostor, tak, aby k vám mohli být lidé otevření. Dozvíte se moc o nich, ale hlavně také o sobě. Dovolit si vnímat své reakce v takových situacích je opravdový dar na cestě sebepoznání a následného seberozvoje. Žádejte proto aktivně ostatní kolem vás, aby s vámi nesouhlasili, když mají jiná řešení. Nezapomeňte však ještě na jednu důležitou věc. K odmítavé reakci vždy patří převzetí zodpovědnosti za důsledky s ní spojené, a to na straně toho, kdo říká „NE“.
Lidé s vámi budou chtít spolupracovat, protože díky podpoře v nepřekračování jejich hranic budete podporovat jejich autenticitu, a oni se tak budou cítit spokojenější.
Poznáte lépe své jednání v situacích, které neběží podle vašich představ a budete moci pracovat na optimalizaci vašich reakcí. Jako bonus se také často dozvíte řešení, která by vás samotné nenapadla.
V bezpečném prostředí, kde je možné bez negativních následků nesouhlasit, nemá manipulace své místo a spolupráce je mnohem efektivnější.
Druhého člověka skutečně poznám teprve až tehdy, když mu povím „NE“. Jedno z nejdůležitějších zjištění v mém životě. Zároveň to, jak reaguji sám na odmítavou reakci druhého, je unikátní příležitost, jak se dozvědět hodně o sobě. Říkat „NE“ ale dobře dokáži pouze tehdy, pokud jsem si vědom svých hranic, resp. toho, za jakých okolností jsem ochotný je posouvat. To jsou tři základní mantry, kterými se v životě řídím. Nejraději bych tady skončil a už nic nedodával.
V rámci diskuse na téma hlídání si vlastních hranic jsem ale ještě reagoval na dotaz: „Co když své hranice znám, ale nedaří se mi je opakovaně hlídat?“ Funguje mi na to jednoduchá pomůcka, která vás vrátí zpět do pozice kontroly. Určete si např., kolik maximálně dní za sebou nebo kolikrát v určitém časovém období si dovolíte své hranice porušovat. Po překročení takto ukotvené hranice už by rozhodování o dalších opatřeních týkajících se vašich hranic mělo být mnohem snazší.
Inspirujete se ze skutečných situací, které jiní manažeři právě řeší.
Po 3 minutách čtení budete každý týden o něco lepším šéfem.
Poznáte postupy, jež šetří energii a zaručují
klidný spánek.
Věřím ve svět, kde zvyšování výkonu jde ruku v ruce se zachováním lidskosti. Pomáhám s tím, aby bylo co nejvíce firem, kde se dobře daří manažerům, jejich cílům i lidem, kteří s nimi pracují. Jsem přesvědčený, že pouze produkty vytvořené v takovém prostředí mají smysl.
