Ano, pro mnoho lidí ujištění od autority funguje dobře. Má však tu nevýhodu, že se jedná pouze o momentální náplast na „bolístku“, která na skutečném problému nic nemění. Často už druhý den dotyčný zjistí, že jeho problém nezmizel.
Člověk, který přijal za své jednání odpovědnost, by přišel a řekl by, že tentokrát to prostě nezvládl dobře a že ví, co s tím, nebo by se přišel poradit. Pokud tomu tak ještě není, je na vás jako na šéfovi využít tuhle unikátní příležitost k jeho rozvoji. I když „pohlazení“ by bylo v dané chvíli mnohem snazší a hlavně rychlejší. Bohužel s trvalými následky na budoucí výkon celého týmu.
Nejsem úplně zastáncem toho, aby šéfové bez dostatečné zkušenosti nadužívali všeobecné koučovací otázky. Bez jejich citlivé volby a dostatečného prostoru pro vzájemné „napojení se“ mohou totiž způsobit, že vás lidé budou považovat za nekompetentní. Následující konkrétní otázka spolu s navozením virtuální situace ale funguje vždy perfektně.
A jaká je ta otázka? Místo sdělení svého pohledu a hodnocení výkonu položte otázku: "Co bys odpověděl sám sobě, kdybys tento rozhovor místo se mnou vedl sám se sebou?". Tato otázka není zbavování se vaší odpovědnosti v dané situaci, ale je prostředkem k vyvolání vnitřní reflexe. Samotnému se sebou se totiž vyjednává mnohem hůře. Většinou se rychle ukáže, že dotyčný si je dobře vědom, kde udělal chybu nebo co nedokončil minimálně ve standardní kvalitě.
A proč mám tuto otázku tak rád? Tímto způsobem poskytnete prostor jak pro sebereflexi, tak pro rozvoj. Touto otázkou posilujete myšlenku, že každý člen týmu je zodpovědný za svůj vlastní výkon, a podněcujete tak nejen vývoj jednotlivce, ale i týmu jako celku. Když se každý člen týmu stane svým vlastním hodnotitelem a kritikem, povede to k celkovému zvýšení výkonnosti týmu a posílení odpovědnosti za společné cíle. A o to vám přece jako šéfovi jde - vytvořit tým plný samostatných a odpovědných jednotlivců.
A ještě jeden efekt. Přístup "Co bys řekl sám sobě?" nejenže podněcuje sebereflexi, ale také posiluje v lidech sebedůvěru. Když jsou lidé schopni sami identifikovat chyby nebo nedostatky ve své práci, začínají vnímat svou vlastní schopnost řešit problémy. A tato posílená sebedůvěra zvyšuje jejich vnitřní motivaci k dosahování lepších výsledků.
Velmi často se stává, že manažeři cítí potřebu být neustále rozhodní a pevní ve svých stanoviscích a rozdávat rady nebo nařízení. Tahle technika však ukazuje, že odmítnutí hned přinést odpověď může být cestou, kdy dosáhnete více synergických efektů. Je potřeba s ní však zacházet citlivě.
Určitě to totiž nemusí vždy klapnou. Připravte se na to, že ne každý si sám sebe dokáže pustit k tělu. Proto se hodí připravit se i na odmítavé reakce. Konkrétně mohou vypadat třeba takto: "Ale proč bych měl sám sobě říkat, co jsem udělal špatně? To přece máte vy, manažeři, posoudit a vést mě”. Na to můžete reagovat např. v tomto duchu: „Když si sám položíte otázku, můžete si lépe uvědomit vlastní sílu a nalezení řešení. Mou rolí není jen posuzovat, ale také podporovat vás ve vašem rozvoji. Společně můžeme najít cestu ke zlepšení a dosažení společných cílů.“
Pokud se ukáže, že si dotyčný opravdu není jistý, co konkrétně mohl udělat lépe, je možné že bude reagovat: "Ale co když si nejsem jistý, co jsem udělal špatně nebo jak bych to mohl udělat lépe?". A vám v té chvíli může pomoci takováto odpověď: „Nejde o to, že byste měl vždy znát odpovědi, ale spíše o proces uvažování o vlastním výkonu. Když si nejste jistý, můžeme to společně probrat a hledat optimální řešení spolu“. Tím dotyčné neodradíte „hloupými“ otázkami a příště se bez zábran přijdou poradit zas.
Celkově lze konstatovat, že technika "Co bys řekl sám sobě?" není pouze nástrojem na řešení chyb a nedostatků, ale také klíčem k budování silného, odpovědného a motivovaného týmu. Přístup k lidem, který klade důraz na jejich vlastní sebereflexi a odpovědnost, má dlouhodobé pozitivní dopady na pracovní prostředí i na výsledky.
Ukážete na konkrétní situaci, co znamená převzít odpovědnost za vlastní jednání. Tímto postupem poskytnete návod, jak postupovat v podobných situacích, a po troše tréninku začne taková sebereflexe dobře fungovat v týmu i bez vás.
Lidé si také začnou více věřit, protože dokáží sami identifikovat potenciál pro vlastní zlepšení. To se projeví jejich vyšší samostatností a ve vašem kalendáři získáte více prostoru např. pro strategická témata.
Při používání výše popsané techniky je předpokladem úspěchu nejen položit otázku v duchu „Co bys řekl sám sobě?“, ale být plně koncentrovaný a naslouchat odpovědi s maximální mírou empatie. Buďte vnímaví k emocím i potřebám toho, kdo před vámi bude vstupovat do svého nitra v rámci vlastní sebereflexe. Úspěch této techniky tedy spočívá nejen v otázce, ale také ve vaší schopnosti poskytnout vám oběma dostatečný prostor pro vyjádření a pochopení se.
Jako minimum si dopřejte prostor na parafrázování a ujištění se o tom, co od druhého slyšíte. Můžete například říci: "Chápu, že jsi měl obtížné rozhodování a hledáš zpětnou vazbu na svůj výkon. Je to tak?". Zopakovat klíčová slova nebo věty, které slyšíte, vždy dobře poslouží k zrcadlení skutečného vzájemného propojení. Ukazuje to, že nejen posloucháte, ale že také vnímáte, co druhý říká.
Tímto způsobem budete nejen formálně klást otázky, ale také aktivně projevovat empatii a zájem o pocity a myšlenky druhého. To vytváří základ pro důvěrnou a podporující pracovní atmosféru, ve které se dobře daří lidem i jejich cílům.
Inspirujete se ze skutečných situací, které jiní manažeři právě řeší.
Po 3 minutách čtení budete každý týden o něco lepším šéfem.
Poznáte postupy, jež šetří energii a zaručují
klidný spánek.
Věřím ve svět, kde zvyšování výkonu jde ruku v ruce se zachováním lidskosti. Pomáhám s tím, aby bylo co nejvíce firem, kde se dobře daří manažerům, jejich cílům i lidem, kteří s nimi pracují. Jsem přesvědčený, že pouze produkty vytvořené v takovém prostředí mají smysl.
