V dnešní, na výkon orientované době, je otázka hranice dostatečné kvality jedním z logických důsledků. Ve firemním prostředí, které zpravidla vyžaduje neustálý růst a kde vhodné inovace zajišťující skokový posun nejsou vždy hned po ruce, se snad ani nelze divit.
Při vývoji produktů pracujeme s pojmem MVP (minimum viable product). Minimální úroveň produktu, která plní daný účel. Jestli je tato úroveň dostatečná, se ověřuje uživatelským testováním. Ale jak toto téma vyřešit na osobní úrovni, kde přeci nepracuji jen podle někoho, ale “uživatelem” pocitu z práce je každý sám za sebe?
U vnitřně motivovaných lidí, ujištění od druhého člověka nestačí. Co tedy pomůže? Opět práce s vnitřní motivací.
Pracoval jsem roky jako konstruktér ve vývojovém centru Mercedes-Benz. Předpokládám, že Vás napadne asociace špičková německá kvalita. Tlak na výkon tam rozhodně nebyl malý.
Tehdy se ode mě očekávalo, co nejrychlejší dodávání 3D modelů pro výrobu prototypů. Troufám si tvrdit, že jsem 3D design systémy tehdy ovládal velmi slušně. Zakládal jsem si na kvalitě modelů, aby byly snadno modifikovatelné. Velice rychle mi ale došlo, že to není jediná správná cesta. Požadavky na změny totiž přicházely stále rychleji.
Jak z toho ven? Řešení bylo nakonec snadné. Komunikace. Tři anglická slovíčka. Každý začátek práce začínal vyjasněním si se zadavatelem: „Quick and dirty, nebo mám čas to postavit pořádně?“. A častěji začala vyhrávat rychlá varianta.
Tím, že jsem ale opakovaně komunikoval i rozdíl těchto dvou přístupů, jejich výhody, nevýhody i má doporučení, každý znal rizika a fungovalo to.
Ale jak se sám vyrovnat s tím, že mi záleželo na kvalitě modelů, když jsem toho na začátku kariéry vlastně o moc víc neuměl? Pochopil jsem, že získávám něco jiného. Něco, co mě baví mnohem víc. Místo času u počítače jsem ho trávil na dílně, na testovacím okruhu nebo ve výrobě. Mohl jsem pracovat na několika prototypech najednou. Mnohem více jsem viděl a naučil se. Stal jsem se lepším konstruktérem. Nejen dobrým modelářem.
Modelovat za mě navíc brzy začali juniorní designéři. Za čas, který jiní věnovali modelování se sluchátky na uších, jsem díky komunikaci získával praktické zkušenosti. Klíčem k udržení motivace bylo to, že jsem modelování rychle nahradil činnostmi, které mi na mé cestě dávaly ještě větší smysl a naplňovaly mě opět každý den.
A na začátku byla jen 3 slova.
Můžete najít podobné principy i ve Vašem oboru? Jsem si jistý, že ano. Takovéto uvažování Vám pomůže uvědomit si, kde chcete být za pár let. Když budete vědět proč to děláte, zvýšíte pravděpodobnost že Vás i “quick and dirty” začne bavit.
Pozor ale na fokus pouze na cíl. Je důležité zvědomovat si denně, kým se stáváte, a ne jen to, kým chcete být. Pokud vše budete dělat jen kvůli vzdálenému cíli, nebude to fungovat dobře. Dokonce Vás fokus pouze na cíl může o jeho dosažení připravit. O tom ale jindy.
Jeden můj přítel na vysoké manažerské pozici kvůli kvalitě ztratil svého nejlepšího člověka. Odcházel s odůvodněním: “Dříve jsem zvládl 30 věcí a ohodnotil bych se za ně 2 (školní známka) dnes zvládnu sice 50, ale jsem čtyřkař a takhle už dál nechci”.
Speciálně u práci velmi oddaných lidí proto jejich vnitřní touhu po kvalitě nepodceňujte. Otázky ohledně pocitů prostoru pro kvalitu patří tedy určitě pravidelně na seznam témat rozhovorů s lidmi ve Vašem týmu.
Inspirujete se ze skutečných situací, které jiní manažeři právě řeší.
Po 3 minutách čtení budete každý týden o něco lepším šéfem.
Poznáte postupy, jež šetří energii a zaručují
klidný spánek.
Věřím ve svět, kde zvyšování výkonu jde ruku v ruce se zachováním lidskosti. Pomáhám s tím, aby bylo co nejvíce firem, kde se dobře daří manažerům, jejich cílům i lidem, kteří s nimi pracují. Jsem přesvědčený, že pouze produkty vytvořené v takovém prostředí mají smysl.
