Možná povíte, že Vaši podřízení vždy splní, co potřebujete a že je to tak dobře. Sice občas zatlačíte, ale funguje to. Ale co když tlačíte moc?
Vyjděme z běžné situace, kdy od někoho z „Vašich lidí“ něco potřebujete. Ideálně co nejdříve. Vaši podřízení jsou určitě plně vytíženi, že? Každý nový úkol tedy ovlivňuje všechny jejich rozpracované nebo naplánované úkoly. I přesto je velmi pravděpodobné, že od Vás další úkol prostě přijmou. Ale rozhodně ne s nadšením. Proč?
Je jim hned jasný dopad na ostatní úkoly. K negativní emoci stačí ale už i jen to, že jste jim právě změnili plán dne. Také je pravděpodobné, že jste jim tím přeplánovali volný čas, resp. zasáhli do rodinných aktivit. O vyladění pro kreativitu v takové situaci také rozhodně nemůže být řeč. Dost důvodů pro frustraci, nemyslíte?
Asi namítnete, že jsou všichni dospělí a můžou se přece ozvat, když toho je na ně moc? Proč ta ale většinou neudělají? Nepodceňujte váhu své role. Nikdo přece nechce ukázat svému šéfovi nebo kolegům slabost, že úkol nedokáže splnit, že nezvládá tlak, nebo dokonce říci, že již něco slíbil synovi nebo dceři. A jaké jsou důsledky?
Ti nejschopnější si dokonce “vyslouží” tlaku nejvíce a vzniká tak prostředí, kde je stále více práce, kvalita klesá, frustrace narůstá a lidé kolem Vás se začnou mentálně odpojovat. Pracují, ale myšlenkami už jsou u jiného šéfa, kde nakonec skončí. A ti nejschopnější odcházejí první.
Převezměte zodpovědnost Vy a vyjděte z faktu, že většina lidí Vám sama nepoví, že úkol nemůže splnit, pokud společně nepřeplánujete priority ostatních úkolů.
Zkušený leader s tím počítá, udělá první krok a usnadní situaci druhému sám. Ptá se: Za jakých předpokladů by bylo možné?, Jak navrhuješ to nejlépe udělat?, Na co to bude mít vliv? A samozřejmě nezapomene doplnit důvod, proč je daný úkol potřeba.
Je možné, že tak získáte úplně jiný pohled a výsledné řešení předčí Vaše očekávání.
Nakonec nezapomeňte ještě na tu nejdůležitější otázku: „Jak můžu pomoci?“.
A ještě to není vše. Po splnění úkolu se nezapomeňte zeptat, jak se daný člověk cítí, co vnímal pozitivně, co by příště navrhoval zlepšit apod. Případně když si „všimnete“, jak se splnění úkolu podařilo...ale přesně o tom jsem psal v předchozím tipu.
Takový přístup přispěje k Vaší reputaci jako dobrého šéfa, který dává prostor pro názory druhých a se kterým je radost spolupracovat.
Lidé kolem Vás se budou cítit součástí týmu/projektu/firmy, protože jim dáte pocit, že jsou pro Vás jejich názory a pocity důležité, a že jim důvěřujete.
Podpoříte psychologicky bezpečné prostředí, kde budou ostatní vnímat prostor pro spoluovlivňování priorit a budou se tak cítit více spoluzodpovědní za společný cíl.
Protože tak zajistíte i prostor pro pocity z úspěchu, budou si lidé kolem Vás více věřit.
Přispěje to také k tomu, že s Vámi budou ostatní přímo a otevřeně mluvit o svých názorech, i když nebudou shodné s Vašimi.
V rámci osobní “kalibrace”, nezapomeňte sledovat, jestli jste svou snahou ostatním pomoci, už nesklouzli do pozice toho “hodného” šéfa, se kterým se dá vždy nějak domluvit. Určitě se najdou i tací, kteří budou chtít Vaši vstřícnost zneužít.
Stále Vám jde přece o výkon celého týmu oscilující na hranici maximálního potenciálu a jeho posouvání. Takže buďte důslední hlavně u těch, kteří mají tendenci se spíše vézt než táhnout spolu s týmem.
Inspirujete se ze skutečných situací, které jiní manažeři právě řeší.
Po 3 minutách čtení budete každý týden o něco lepším šéfem.
Poznáte postupy, jež šetří energii a zaručují
klidný spánek.
Věřím ve svět, kde zvyšování výkonu jde ruku v ruce se zachováním lidskosti. Pomáhám s tím, aby bylo co nejvíce firem, kde se dobře daří manažerům, jejich cílům i lidem, kteří s nimi pracují. Jsem přesvědčený, že pouze produkty vytvořené v takovém prostředí mají smysl.
