Slyšeli jste někdy o statistickém a deterministickém způsobu uvažování?
Čím jsem byl ve firemní hierarchii výše, přestávala existovat jednoduchá řešení. Kontext se zahušťoval a jednoznačných souvislostí (deterministické uvažování) se zdálo být méně a méně. Řešení, která mě napadala, se často na první pohled, vzájemně dokonce vylučovala. Často jsem měl pocit, že ať udělám jakékoliv rozhodnutí, bude špatné.
Dnes už vím, že dobře řídit firmu nebo velký tým, je doslova o stovkách činností. Některé spolu vzájemně souvisí, mnohé ale ne. Jedná se o velmi komplexní disciplínu. Rád používám přirovnání s balónky, které je potřeba všechny současně udržovat ve vzduchu. Jsem přesvědčený, že hodnota manažera je pak dána tím, kolik “balónků různých barev” dokáže sledovat a postrkovat tak, aby nejen nespadly, ale všechny se spolu vznášely stále výš.
Uvědomění si, že mé snažení není o tom, že zajistím, že se něco stane, ale o tom, že pouze neustále zvyšuji nebo snižuji pravděpodobnost, že se něco stane, pro mě bylo při řešení komplexních problémů zásadní (statistické uvažování). Získal jsem tak větší nadhled a začal řešit věci rychleji.
Výsadou např. specialistů často bývá uvažovat přímočaře a stylem, když udělám tohle, tak se stane tohle (deterministicky). Bývají pak překvapeni, že neviděli skutečnosti z jiných disciplín, které také mají vliv na řešení.
Takže možná už jen vědomí, že existují dva možné principy přemýšlení nad komplexními problémy, změní příště Váš přístup. Ale jak nejlépe začít?
Než příště začnete s analýzou, která z opatření přispívají s jakou pravděpodobností, zkuste pro první přiblížení nově ještě jednodušší dělení. Zkuste nejprve hledat existující skutečnosti, které pravděpodobnost vyřešení problému snižují a až pak navázat opatřeními pro zvýšení pravděpodobnosti vyřešení problému. Budete překvapeni, že vyřešit ty se snižujícím vlivem, bude často dostatečné nebo možná méně náročné. V autě přece také zároveň nebrzdíte a nepřidáváte plyn.
Říkáte si, že to je hodně práce? Nejste na to ale přece sami. Pro mnoho témat máte v týmu ty, kteří je znají lépe než Vy. Takže žádný mikromanagement! Statistický přístup je ideální pro to, dát s týmem hlavy dohromady a nebýt na vše sám. Vaše role je sledovat hlavně kontext.
Takto lze začít prakticky okamžitě bez probdělých nocí, kdy hledáte nejlepší řešení sama/sám a možná vytváříte právě něco, co na jiném místě pravděpodobnost úspěchu výrazně sníží.
Časem zjistíte, že spousta zdánlivě neřešitelných situací, která Vám dělá vrásky na čele, najednou zmizí.
Získáte více vnitřního klidu. Budete se rychleji rozhodovat a přinášet s týmem řešení, která jste dříve neviděli, nebo Vám nepřišla pro výsledek podstatná.
A navíc na to už nebudete sami.
Vedlejším produktem bude větší důvěra ve Vaše schopnosti od Vašich kolegů a pravděpodobnost, že firma nebo tým, který řídíte, bude úspěšný, se zvýší.
Statistické uvažování nepřijde samo, ale je potřeba ho trénovat.
Mně se nejvíce osvědčilo vědomé pozorování sebe a ostatních. Sledujte, kdo ve vašem okolí argumentuje ultimátně, ve smyslu, když udělám tohle, stane se tohle. A sledujte, kdo má zpracovanou taktiku ze vzájemně se potencujících kroků.
Kromě vlastního tréninku, získáte lepší orientaci s jakou pravděpodobností, kdo dosáhne výsledků a poznáte tak lépe i svůj tým a jeho potenciál.
Inspirujete se ze skutečných situací, které jiní manažeři právě řeší.
Po 3 minutách čtení budete každý týden o něco lepším šéfem.
Poznáte postupy, jež šetří energii a zaručují
klidný spánek.
Věřím ve svět, kde zvyšování výkonu jde ruku v ruce se zachováním lidskosti. Pomáhám s tím, aby bylo co nejvíce firem, kde se dobře daří manažerům, jejich cílům i lidem, kteří s nimi pracují. Jsem přesvědčený, že pouze produkty vytvořené v takovém prostředí mají smysl.
