Přístupů existují spousty. Zjistil jsem, že se při jejich volbě rozhoduji nejčastěji na základě dvou parametrů. Časové náročnosti a délky trvání jejich dopadu. Na hledání kompromisů nahlížím tak, že nevytvoří optimální výstup nikdy. Často také dojde ke zdánlivému nalezení řešení po velmi dlouhém a únavném jednání, protože jedna strana podlehla únavě dříve než druhá. Jakmile se na to oba do druhého dne vyspí a načerpají energii, jasné nápady ze včerejška vypadají jako nesmysl a je třeba začít znovu.
Win-win je také často velmi špatně interpretovaná metoda. Obvykle se zapomíná, že při hledání řešení ve věcné rovině ho nelze najít a z hledání konsensu se stane pro obě strany frustrující zážitek. Kouzlo win-win strategie totiž spočívá hlavně v jejím cíli, tedy v hledání řešení na pocitové úrovni: obě strany mají odejít v první řadě s dobrým pocitem. A jak se tohoto dosahuje? V tom se často lidé ztrácí a obzvláště pro technické profese se toto jeví jako něco zcela nepochopitelného. Jak se v takových situacích posunout a zároveň zlepšit vzájemný vztah znesvářených stran? Z možných řešení mi dobře funguje toto.
Ať už pomáhám v roli mediátora, nebo radím jedné nebo oběma stranám odděleně, tak mi až zázračně a i v těch nejzapeklitějších situacích funguje, když požádám dotyčné o zamyšlení se nad tím, čím je jim ten druhý užitečný. Tím požádám o poodstoupení od daného konkrétního sporu a o pohled z jiné perspektivy. Tento postup stále využívá silný motivátor, kterým je uspokojování vlastních potřeb, ale v širším kontextu. Podstatu těchto potřeb lze takovýmto rozšířením kontextu často najít daleko za rámcem aktuálně řešeného sporu.
Tento postup se hodí také v situaci, kdy by byl jeden účastník sporu nakonec ochoten vzdát se své představy ve prospěch udržení druhého v týmu. Sice je skvělé přizpůsobit se týmu, avšak dlouhodobě to z pohledu vnitřní motivace není udržitelné. Opakováním takového jednání by tým nejspíš stejně přišel o jednoho z nich – tentokrát ale o toho, kdo má tendenci dělat ústupky na úkor svých potřeb.
Zapomínat na uspokojování vlastních potřeb se dříve nebo později vymstí každému. Proto manažerům doporučuji taková řešení nepreferovat. Když si totiž uvědomíme, jak jsou nebo mohou být tím druhým naše potřeby naplňovány i přes probíhající spor, atmosféru to zcela změní a s ní i pohled na druhého člověka. Najednou už nejde o nepřítele, ale o využití příležitosti něco se od něj (nebo i o sobě) nového dozvědět.
Zvažovaný ústupek uvidíte ve zcela jiném světle, když si uvědomíte přínos spolupráce s druhým a co vám již spolupráce díky jeho zkušenostem přinesla a ještě může přinést. Není pro vás tedy vlastně dokonce výhodné tentokrát nechat tohle rozhodnutí na druhém a svůj benefit si vzít/brát jindy v jiné formě?
Už víte, čím je vám ten druhý užitečný? Není vůbec od věci zamyslet se nad tím, čím můžete být třeba i na základě této zkušenosti užiteční vy jemu. Tím mu můžete zase rozšířit obzory a příští spor už nemusí být tak vyostřený.
Ale nechci příliš odbočovat. Pro zvýšení pravděpodobnosti úspěchu vaší spolupráce v budoucnu vám ještě doporučuji, abyste svůj ústupek dotyčnému nenásilně prodali. Prostě se zmínit o tom, že je pro vás v tomto konkrétním případě v pořádku, že nenajdete společné řešení a popsat, proč je pro vás vzájemná spolupráce přesto důležitá. Tohle je také ten vhodný okamžik, kdy můžete nabídnou svou podporu v tom, kde vnímáte svou užitečnost vy. Je potřeba se otevřeně vyjádřit a vyhnout se tónu a volbě slov, při kterém by druhý vnímal vaše chování jako povýšené. Pak využijete tuto situaci ještě víc, než když byste zůstali spokojeni jen s tím, že si vzájemnou užitečnost pouze uvědomíte.
Upevníte si vzájemný vztah možná tak, jak by se vám žádnou jinou formou nepodařilo.
Udržíte tým a parťáka, který vám toho může ještě hodně dát.
Můžete posunout váš vztah na takovou úroveň, na kterou by se vám to jinak nikdy nemuselo podařit. Vyjádření respektu a uznání druhému je nejen silný zážitek pro něj. Jsem si jistý, že i vy si tuto příležitost také užijete.
To vše tedy za předpokladu, že dojdete k závěru, že je pro vás užitečné pokračovat ve spolupráci.
Jak můžete být ještě užiteční svému šéfovi nad rámec toho, co děláte? Nevíte? Tak se ho na to ptejte a nabízejte mu svou pomoc. Jsem si jist, že se při tom dozvíte mnoho nového o jeho práci a hodně nového se naučíte. Byť se vám může zdát, že jeho roli dobře rozumíte, právě tato mylná představa se ukazuje jako velmi častý zdroj konfliktů mezi šéfy a jejich týmy. Vnímat tým nebo firmu celistvě nepřijde samo od sebe a je to těžší, než se zdá.
Pokud chcete být jednou na místě svého šéfa, tak je tento postup velmi efektivní a můžete ho využívat k postupnému přibližování se znalosti celého kontextu šéfovské role. Často se ani jinak k podobným příležitostem nedostanete (určitě ne tak rychle). Proaktivita se i zde vyplatí. A je jedno, jestli chcete jeho místo, nebo podobnou pozici v jiné firmě. Nabízet svou podporu svému šéfovi nad rámec své vlastní role a udělat vždy něco navíc, než se od vás očekává, je vhodná součást vaší cesty po kariérním žebříčku. A budete tím užiteční nejen svému šéfovi, ale i sobě.
Inspirujete se ze skutečných situací, které jiní manažeři právě řeší.
Po 3 minutách čtení budete každý týden o něco lepším šéfem.
Poznáte postupy, jež šetří energii a zaručují
klidný spánek.
Věřím ve svět, kde zvyšování výkonu jde ruku v ruce se zachováním lidskosti. Pomáhám s tím, aby bylo co nejvíce firem, kde se dobře daří manažerům, jejich cílům i lidem, kteří s nimi pracují. Jsem přesvědčený, že pouze produkty vytvořené v takovém prostředí mají smysl.
